E-Book Overview
Praha: Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., 2007. — 11 s.
K nejdůležitějším programům avantgardy dvacátých až čtyřicátých let 20. století patřil funkcionalismus v architektuře a surrealismus v rozmanitých aktivitách jeho stoupenců. Oběma těmto směrům se už věnovala nepřeberná uměleckohistorická literatura. Vzájemné vazby mezi funkcionalismem a surrealismem se však zatím téměř nezkoumaly. Malý zájem historiků umění o toto téma může mít logické a přirozené příčiny. Většina funkcionalistů i surrealistů sice sdílela tytéž politické názory, levicové až komunistické, což platí především pro dobu po vydání Bretonova Druhého manifestu surrealismu v roce 1930. Zdá se nicméně, že se dál než za toto politické souznění vazby mezi funkcionalismem a surrealismem nikdy nedostaly.
E-Book Content
Surrealismus a český funkcionalismus Rostislav Švácha – Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., Praha K nejdůležitějším programům avantgardy dvacátých až čtyřicátých let 20. století patřil funkcionalismus v architektuře a surrealismus v rozmanitých aktivitách jeho stoupenců. Oběma těmto směrům se už věnovala nepřeberná uměleckohistorická literatura. Vzájemné vazby mezi funkcionalismem a surrealismem se však zatím téměř nezkoumaly. Malý zájem historiků umění o toto téma může mít logické a přirozené příčiny. Většina funkcionalistů i surrealistů sice sdílela tytéž politické názory, levicové až komunistické, což platí především pro dobu po vydání Bretonova Druhého manifestu surrealismu v roce 1930. Zdá se nicméně, že se dál než za toto politické souznění vazby mezi funkcionalismem a surrealismem nikdy nedostaly.1 Funkcionalismus si zřejmě zahradil cestu k surrealismu popíráním svého uměleckého statutu. André Breton i jiní přední surrealisté, pokud vůbec vzali aktuální architekturu na vědomí, zase odsuzovali její programy za přehnaný a odlidštěný racionalismus. Jako by vstřícnější poměr mezi oběma směry ohrožoval u obou jejich specifické jádro. Předtím, ve dvacátých letech, taková netečnost mezi –ismy architektury a umění neexistovala, jak to může ukázat příklad neoplasticismu, purismu nebo zvláštního prolínání konstruktivismu a poetismu v tvorbě českého avantgardního sdružení Devětsil. Surrealismus dokázal najít společnou řeč s architekty pouze v kuriozitách, jak je nedávno výstižně označil James Williamson:2 v Beisteguiově mansardě od Le Corbusiera (1929–1930), v koláži bytu, kterou v Minotaure 1938 otiskl surrealistický malíř a architekt Roberto Matta Echaurren, ve výstavních instalacích ze čtyřicátých let a v projektu Nekonečného domu (1947–1950, 1959) Friedricha Kieslera. 1. Teorie Vedoucí role v pražském Devětsilu se od počátku dvacátých let ujal Karel Teige, teoretik, jehož pozornost se upínala k umění i architektuře.3 Pro tuto podvojnost se Teige stane hlavním hrdinou mého vyprávění. Byl to právě on, kdo v letech 1923–1924 zformuloval teorii o komplementárním doplňování poetismu a konstruktivismu. Poetismus měl uspokojovat emotivní složky lidské psychiky. Teige ho vyhradil básníkům a malířům. Konstruktivismus naproti tomu pojímal jako produkt racionality a jeho program měla plnit přísně účelná a vědecky založená architektura. K naukám, které u architektury upevňovaly její vědecký statut, řadil Teige stavební fyziku, hygienu, taylorovskou 1 Jaroslav Anděl, Třicátá léta: Podivné partnerství – funkcionalismus a surrealismus, in: Jaroslav Anděl (ed.), Umění pro všechny smysly. Meziválečná avantgarda v Československu (kat. výst.), Národní galerie v Praze, IVAM Valencia, Praha 1993, s. 124–169. James Williamson, Acropolis, now!, in: Thomas Mical (ed.), Surrealism and Architecture, Routlege, London – New York 2005, s. 318-332. 3 Eric Dluhosch – Rostislav Švácha (ed.), Karel Teige 1900-1951. L´Enfant Terrible of the Czech Modernist Avant-Garde, Cambridge, Mass. – London 1999. – Jean-Louis Cohen, In